pondelok 11. júla 2011

O jednej traume z detstva :-)

V podstate som mala šťastné detstvo.
Až na zopár traum.

V nedeľu zvyčajne mama varila silný hovädzí vývar.
S domácimi cestovinami. 

Občas použila ako závarku niťovky.
Kúpené cestoviny, tenké ako vlas,
v silnom mastnom vývare.

Slizké. Odporné.

Moje súkromné "utrpenie mladého Werthera".

Keby som bola celebrita,
liečila by som si traumy z detstva noblesne,
s celebritným psychológom.

Ako necelebrita,
sa so svojimi detskými traumami
pasujem nenoblesne.
Vlatnoručne.

Zapravím, vyvaľkám, narežem, vysuším.
Viac, mnoho. Habadej :-)





5 komentárov:

  1. Hm, ja tie mastné oká v polievke vidím doteraz :))).A varím väčšinou zeleninové s krupicovými haluškami, no za takých 10 rokov čakám na traumy mojich detí :))), čo sme horšie ako naše mamky?

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Ahoj Evi,
    naskákala mi husí kůže!!! :o)))
    Ano - a ty nudle jakoby druhý den několikrát zvětšily objem a byly příšerné!! :o)))
    Svým dětem jsem to nikdy nedělala, ale myslím, že mají zase jiná traumata!!! :o))))
    Tvá terapie vypadá skvěle!!
    Mám ráda domácí nudličky - ale někdy jsem líná a tak těsto jen nastrouhám :o)
    Měj se moc hezky!!
    Jarka

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Zdravím, domácí nudle jsou domácí nudle...já toho moc nenavařím...takže ani ty nudle, ale mamka a i bývalá tchyně je dělají a mě nejvíc bavilo krájet je :-)))...a pak samozřejmě pořádat je :-)
    Krásný večer!

    OdpovedaťOdstrániť
  4. I já mám nudlové trauma. Nudle nejím doted díky špatným vzpomínkám z dětství.

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Domáce rezance, to je dávno, ale na jednej svadbe som ich krájal na kilá. Bez traumy :)

    OdpovedaťOdstrániť